Když se dnes mluví o tvorbě Reels, většina rad zní přibližně stejně. Natáčejte. Publikujte pravidelně. Buďte aktivní. Využívejte trendy. Přidávejte více videí. Nebojte se experimentovat. Zkoušejte nové formáty. Buďte vidět.
A já s většinou těchto rad vlastně souhlasím.
Jenže mám pocit, že se v celé té nekonečné debatě o tom, co všechno bychom měli točit, úplně zapomíná na jednu možná ještě důležitější otázku.
Kdy bychom naopak neměli točit vůbec nic?
Protože ne každý nápad si zaslouží stát se Reel. Ne každé téma musí být video. Ne každá událost z firmy musí skončit na Instagramu. Ne každá myšlenka, která vás napadne ve sprše, cestou do práce nebo během porady, potřebuje scénář, kameru, titulky a tlačítko „Publikovat“.
A možná to bude znít zvláštně, protože se živím právě tvorbou obsahu, ale čím déle se sociálním sítím věnuji, čím více videí natočím a čím více různých firem, oborů a značek poznám, tím častěji docházím k závěru, že někdy je úplně nejlepší rozhodnutí Reel vůbec nevytvářet.
Ne proto, že byste měli přestat komunikovat.
Ne proto, že by sociální sítě nebyly důležité.
A už vůbec ne proto, že by bylo lepší sedět, nedělat nic a čekat, až zákazníci přijdou sami.
Ale proto, že obsah by podle mě nikdy neměl vznikat jen proto, že máme pocit, že se to od nás očekává.
A právě tady podle mě začíná problém obrovského množství firem.
Příspěvky vznikají, protože je pondělí.
Reel vzniká, protože už jsme tento týden nic nevydali.
Video vzniká, protože konkurence přidává tři týdně.
Někdo ve firmě řekne, že bychom „měli být více aktivní“.
A tak se začne hledat něco. Cokoliv. Jakékoliv téma, které se dá nějak natočit, sestříhat a publikovat.
A přesně v ten moment bych se podle mě měla začít ptát úplně naopak.
Musíme tohle Reel opravdu natočit?
Protože mezi větou „máme nápad na obsah“ a větou „máme něco, co stojí za to sdílet“ je podle mě obrovský rozdíl.
Když jediným důvodem pro natočení Reel je to, že už dlouho nic nevyšlo
Tohle je možná jedna z nejčastějších situací, se kterou se při práci se sociálními sítěmi setkávám.
Máte nějaký obsahový plán. Řekli jste si, že budete publikovat například dvakrát týdně. Jeden příspěvek už máte. Druhý chybí. Blíží se den publikace a najednou přichází lehká panika.
Musíme něco vymyslet.
Musíme něco natočit.
Musíme něco dát ven.
A právě slovo něco je podle mě často problém.
Protože obsah, který vzniká jako „něco“, bývá většinou přesně takový. Něco, co sice existuje, ale nikdo vlastně neví proč.
Někdy je mnohem lepší plánovaný termín vynechat, než za každou cenu vytvořit video, které nemá žádnou myšlenku, žádný zajímavý úhel pohledu, žádnou emoci, žádnou přidanou hodnotu a vlastně ani žádný skutečný důvod, proč by ho měl kdokoliv sledovat.
Mám pocit, že jsme si zvykli považovat neustálou aktivitu za důkaz dobrého marketingu. Když firma publikuje často, vypadá aktivně. Když vydává spoustu videí, vypadá moderně. Když má každý den Stories, Reels a další obsah, máme pocit, že na sociálních sítích „maká“.
Ale aktivita a efektivita nejsou totéž.
Můžete publikovat třicet příspěvků měsíčně a žádný z nich nemusí udělat prakticky nic.
A můžete vytvořit čtyři opravdu dobrá videa, která vám přinesou větší důvěru, větší dosah, více relevantních lidí a ve výsledku i více zákazníků.
Neříkám tím samozřejmě, že čtyři Reels jsou vždycky lepší než třicet. Tak jednoduše marketing nefunguje. Ale myslím si, že je potřeba přestat automaticky předpokládat, že když nám dochází obsah, řešením je rychle vyrobit další.
Někdy je řešením prostě počkat, přemýšlet a vytvořit něco lepšího.
Když neumíte odpovědět na otázku, proč by to mělo někoho zajímat
Tohle je pro mě možná úplně nejjednodušší filtr.
Když přijdu s nápadem na Reel, vždycky se snažím na chvíli vystoupit ze své vlastní hlavy a podívat se na něj očima člověka, který o mně vůbec nic neví, nesleduje mě, nezná firmu, produkt ani službu a během scrollování narazí na moje video.
A položím si jednoduchou otázku.
Proč by se měl zastavit?
Ne proč se to líbí mně.
Ne proč je to důležité pro firmu.
Ne proč jsme tomu věnovali spoustu času.
Ale proč by měl cizí člověk, který nemá žádnou povinnost moje video sledovat a který má během několika sekund možnost přejet prstem k dalším stovkám jiných videí, věnovat pozornost právě tomu mému.
Pokud na tuto otázku neumím najít odpověď, většinou vím, že je potřeba vrátit se o několik kroků zpět.
A to neznamená, že musí být každý obsah extrémně edukativní, šokující, zábavný nebo revoluční. Nemusíme vymýšlet obsah, který změní lidstvu život. Ale každé video by podle mě mělo mít alespoň nějaký důvod, proč existuje.
Může člověka pobavit.
Může mu něco ukázat.
Může mu něco vysvětlit.
Může v něm vyvolat emoci.
Může mu představit jiný pohled na věc.
Může mu pomoct vyřešit problém.
Může mu dát inspiraci.
Může mu umožnit nahlédnout někam, kam se běžně nepodívá.
Ale pokud jediná odpověď zní: „Protože chceme ukázat, že máme nový produkt,“ možná bych ještě chvíli přemýšlela.
Protože informace o tom, že máte nový produkt, sama o sobě ještě není nápad na dobré video.
Je to informace.
A informace a dobrý obsah nejsou vždycky totéž.
Když se snažíte do jednoho Reel nacpat úplně všechno
Někdy by Reel nemělo vzniknout ne proto, že je téma špatné, ale proto, že jsme se rozhodli, že do třiceti sekund nacpeme celý svět.
Chceme představit firmu.
Chceme ukázat produkt.
Chceme vysvětlit jeho výhody.
Chceme zmínit, pro koho je.
Chceme ukázat zákulisí.
Chceme přidat reference.
A samozřejmě chceme na konci ještě prodat.
Výsledkem pak často bývá video, které obsahuje úplně všechno a zároveň si z něj člověk nezapamatuje vůbec nic.
A přesně v této chvíli bych podle mě neměla začít řešit rychlejší střih, kratší věty nebo menší titulky.
Měla bych si položit otázku, jestli z jednoho Reel náhodou nemá vzniknout pět úplně samostatných.
Protože Reel nemusí odvyprávět celý váš příběh.
Nemusí vysvětlit celý produkt.
Nemusí odpovědět na všechny otázky, které zákazník může mít.
Někdy úplně stačí jedna myšlenka.
Jeden problém.
Jedna otázka.
Jedno překvapení.
Jedna situace.
Jedna věc, kterou si má člověk po skončení videa zapamatovat.
A pokud máte pocit, že bez pěti minut vysvětlování nikdo nepochopí, o čem vaše video je, možná to zatím není materiál pro Reel. Možná je to článek. Možná je to stránka na webu. Možná je to carousel. Možná je to newsletter. A možná je potřeba najít z celého tématu jednu konkrétní část, která naopak jako Reel fungovat bude perfektně.
Protože ne každá informace musí být násilím převedena do videa.
Ne každý nápad si zaslouží být dotažený až do publikace
A možná právě tady je hlavní myšlenka celého článku.
Mám pocit, že jsme se při tvorbě obsahu naučili jednu věc až příliš dobře.
Začínat.
Napadne nás téma.
Napíšeme scénář.
Začneme natáčet.
Začneme stříhat.
Ale už jsme se možná nenaučili dostatečně dobře zastavit.
Přitom schopnost říct „tohle není dost dobré“ podle mě není známka nerozhodnosti ani neschopnosti.
Naopak.
Je to známka toho, že začínáte mít určitý cit pro obsah.
Protože čím více Reels natočíte, tím více si možná uvědomíte, že dobrá tvorba obsahu není jen o tom umět vytvářet věci.
Je také o tom umět rozpoznat, které věci nevytvářet.
Protože na sociálních sítích opravdu nemusíte být všude.
Nemusíte reagovat na všechno.
Nemusíte publikovat každý den.
Nemusíte natočit každou myšlenku, která vás napadne.
A rozhodně nemusíte publikovat každé video, které se vám podařilo dokončit.
Protože někdy je nejlepší Reel jednoduše to, které vůbec nevznikne.
A čas, který byste strávili jeho natáčením, můžete věnovat tomu, abyste přišli na nápad, který za to opravdu stát bude.• položka seznamu
